Royal monde na Blog.cz

- nejdůležitější čínská kronika - Kronika Wej - před rokem 297, popisuje cestu z Koreje do Japonska + zvyky ostrovních obyvatel - dbali zákonů, pěstovali věštebné praktiky, důraz na rituální čistotu, ale i sklony k pití

- Japonci byli zručn tkalci, rybáři i zemědělci

- nejdůležitější japonské prameny z této doby: Záznamy starých věcí - Kodžiki - sestavené v roce 712 a Nihon šoki či Japonské záznamy (Nihongi) z roku 720

zdroj: Dějiny Japonska

- Dálný východ (kulturní oblast)

- vhodnější pojem: Východní Asie

- do Japonska pronikla i kultura severní Číny (mimo Japonska i na Korejský poloostrov, do Vietnamu)

- od pevniny je Japonsko odděleno Korejským a Cušimským průlivem

- Japonsko (na rozdíl od Koreje a Vietnamu) nikdy nezažilo čínskou invazi

- Japonsko je menší než Francie, ale větší než Britské ostrovy, Itálie nebo Německo!!!

- dnešní populace je okolo 123 milionů lidí (6. nebo 7. pozice ve světě!!!)

- Honšú - celý střed s horama, v čele 3776 m vysoký vulkanický kužel Fudži, Japonské Alpy (výška přes 3000 metrů)

- pro zemědělství je vhodná jen cca 1/5 půdy

- zemědělské plochy - úzká říční údolí a aluviální přímořské nížiny, od sebe oddělené hřbety kopců a pahorků

- moře - lov ryb, hlavní zdroj bílkovin v japonské stravě

- Japonci patří k mongoloidní rase, stejně jako jejich blízcí sousedé Korejci či Číňané

- japonština se od čínštiny liší jak gramaticky, tak i foneticky - spíše společné znaky s korejštinou, mongolštinou a turečtinou

- jazyková identita a fyzický vzhled během prvních století našeho letopočtu

- Ainuové - obyvatelstvo severního ostrova Hokkaidó - prvky bílé rasy, výraznější tělesné ochlupení včetně obličeje (u většiny mongoloidních etnik tento rys chybí) - vliv i na Japonce

- vlivy z malajské oblasti

- kultura Džómon, pak Jajoi (cca od 3. století př.n.l. do 1. stol. př.n.l.) - jednoduchá keramika na kruhu, pěstování rýže, užití bronzu a železa

- kulturní styky s Čínou (různé nálezy předmětů z období Raných Chanů)

- mohylová kultura - největší, připisovaná císaři Nintokuovi, z počátku 5. století - necelých 40 mětrů vysoká a téměř 500 metrů dlouhá

- keramika haniwa

Dnes je spíš známější slovo diplomat. Diplomatika s ním souvisí. Je to totiž věda zabývající se studiem písemnosti úřední povahy, hodnotí po stránce vnitřní i vnější.

Co je to vlastně listina? Je to písemnost, která respektuje různost danou osobami v ní vystupujícími, dobou a místem vzniku a druhem právního pořízení, jednodušeji řečeno jedná se o trvalé svědectví o určité právní skutečnosti. Jde vždy o písemnou podobu, další důležité znaky: pečeť, podpis, grafická znamení.

Existují například i mandáty - sdělují konkrétní rozkaz, otevřenou formou jsou patenty (od 16. století byly patenty tištěné). Dále pak aktový materiál - pro budoucí paměť, předcházely vzniku listin, většinou písemné záznamy z přípravných jednání, které pak vedly k vydání listiny.

Dále pak existují ÚŘEDNÍ KNIHY:

KNIHY SPRÁVNÍ (zvýšení péče o písemnosti listinné povahy)

- kopiáře - opisy listin v plném rozsahu

- registra - záznamy o písemnostech se stručným zněním

- podací protokoly - opisovány ve výtahu

KNIHY PRÁVNÍ (nahrazování vyhotovení listiny, větší důvěryhodnost):

zemské desky: české (od roku 1541), moravské (od roku 1348)

- dělí se na: knihy trhové (zápis změn v držbě - prodej, koupě); knihy zápisné (od Karla IV., zaznamenaly se zde dluhy); knihy půhonné (trestně právní agenda); později i knihy památné (rozsudky a usnesení zemského soudu)

dvorské desky: královská lena (lenní závislost)

- knihy provolací - souvislost s královským právem odúmrti, 1497 se král tohoto práva vzdal, tyto knihy pak ztratily smysl...; v dvorských deskách byly taktéž knihy trhové, zápisné i půhonné...

knihy městské: původně jako pamětní knihy; knihy pamětní (menší města, zápisy všeho druhu), knihy městské správy (knihy finanční a kancelářské), knihy městského soudnictví (agenda civilní i trestní), veřejnoprávní knihy - knihy sirotčí, špitální knihy, knihy kostelních záduší

knihy pozemkové (gruntovnice): zápis nemovitostí

knihy veřejných notářů -záznamy o činnosti veřejného notáře

matriky: matriky narození, sňatků, zeřelých, univerzit, školní,... V Čechách je nejstarší jáchymovská matrika sňatků z roku 1551, narození dokonce z roku 1546

KNIHY PRO VNĚJŠÍ I VNITŘNÍ POTŘEBU:

urbáře - předpisy dávek vybíraných vrchností od poddaných

katastry: soupisy půdy podrobené dani

knihy berní a účetní: berní rula (Čechy, 1655), lánové rejstříky (Morava, 1678)

PODLE FORMY DOCHOVÁNÍ

originál = vyhotovení písemnosti, s vědomím a vůlí svého vydavatele, opatřeno prostředky k zajištění své právní platnosti (ověřovací prostředky), pro nedostatek času jen koncept

koncept = předstupeň originálu

opis = prostý (kdokoliv něco opíše); ověřený (člověk s pravomocí např. notář); OVĚŘENÝ OPIS - vidimus - jen ověření, osoba s tzv. autentickou pečetí - ověřená listina transumpt; konfirmace - spojeno s potvrzením (renovací) písemnosti - např. nástupce vydavatele či osoba výše postavená - ověřená listina - insert

falzum: nevzniklo s vědomím a vůlí "svého" vydavatele; stará (ekonomické důvody, nemusí být lživá), nová (nezdravá vědecká ctižádost - A. Boček, prestiž, nenávist), kancelářská (Šlik, kancelář Zikmunda Lucemburského) - podezřelá falza, jemná falza, hrubá falza (např. listina Václava I., ale písmo z 16. století :D)

Místo, kde listiny vznikají - KANCELÁŘ:

V jejím čele a spíše reprezentační činnost - kancléř

protonotář - spíše on šéfem, v papežské kanceláři speciální činnost

notář: stylizace a psaní písemnosti - sekretáři (styl) a písaři (logicky psaní)

korektoři: opravují čistopisy, aby listina mohla opustit kancelář

registrátoři: opisy do register originálů, poté z konceptů

sigilátoři: připevnění pečeti (plumbátoři či bulátoři - cisterciácký řád, nesměli umět číst, ani psát)

taxátor: výběr poplatků za listinu

Určitě jste to zažili na vlastní kůži. Chtěli jste někomu napsat vzkaz, ale nechtěli jste, aby si to přečetl někdo jiný. Mohli jste použít třeba "inkoust" z citronu nebo mléka. To je asi tak vhodné pro laiky nebo pro děti. Ale dospělí, především špioni by s tímto systémem asi dlouho nevydrželi. Proto vznikla kryptografie - věda, která se zabývá tajnými písmeny. že tyto tajná písma není lehké rozluštit, nemusím ani připomínat. Existují dva způsoby, jak vytvořit šifry:

1) substituce - nahrazení jednotlivých písmen utajovaného textu dohodnutými písmeny téže abecedy, písmeny jiných abeced, číslicemi či grafickými i jinými znaky...

2) transpozice - původní písmena uvedena podle rozmanitých způsobů na jiná místa v popsané ploše

Vývoj tajného písma je asi dlouhodobý, zkráceně - patří sem i tajné písmo, které původně chtěl zavést francouzský důstojník J. Barbier - mělo být čitelné jen hmatem a po tmě. Úplně se neuchytlo, víceméně se stalo jen základem pro vývoj slepeckého písma - např. Braillovo či Moonovo.

Za zmínku stojí i Morseova abeceda, dá se využít jak akusticky, tak i elektricky či světelně..., jejím vynálezcem byl Samuel F.B. Morse - více o něm zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Samuel_F._B._Morse

Sabinianus - Ital (Toskánsko), 604 - 606, zvolen papežem v bouřlivé době - Řím byl ohožen nepřátely a opět zachvácen hladomorem, na místo příkladu Řehoře I., který rozdával v době hladomoru obilí zdarma, tak je prodával za vysoké ceny - jak humanitní, ale pozor, abych Sabiniana nepoškodila - Řehořovi životopisci mohli tohoto papeže záměrně poškodit, aby jejich Řehoř byl více populární...

Bonifác III. - původem Řek, ale on sám se narodil v Římě, 607, na potvrzení jeho volby císařem čekal téměř celý rok, jeho pontifikát nakonec trval jen 8 měsíců a 22 dní...

Bonifác IV. - Ital (z Aquileie), syn lékaře, 608 - 615, také on musel čekat na souhlas císaře, podporoval mnišství. I jako papež žil poustevnickým životem (musel vypadat zajímavě, kdyby tak žili všichni, nebyl by možná žádný problém s církví)...

Adeodatus I. - Ital (Řím), 615 - 618, o jeho pontifikátu se prakticky nic neví, jen to, že v Itálii bylo plni přírodních katastrof a docházelo k vojenským nezdarům...

Bonifác V. - Ital (Neapol), 619 - 625, zajímal se o anglickou církev, na svou volbu papežem také čekal více než rok, protože byzantský císař bojoval s Peršany...

Honorius I. - Ital (Kampánie), původem bohatý aristokrat, syn konzula, 625 - 638, na rozdíl od předchůdců, byl vysvěcen prakticky okamžitě po volbě. Zapletl se do teologických sporů. Jeho hledisko, které formuloval je známo jako monotheletismus, díky svým názorům byl později odsouzen 3. konstantinopolským koncilem...

zdroj: Maxwell-Stuart, P.G.: Papežové. Život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha, Nakladatelství Svoboda, 1998 (pouze výtah)

Řehoř I. - Ital (Řím), 590 - 604, původem bohatý aristokrat, byl to první mnich, který se stal papežem.

Hned po svém zvolení musel řešit hladomor v Římě. Jinak o jeho předchozím životě není moc známo. měl pravděpodobně dobré vzdělání (šlechtický původ). Snad se zajímal o přírodní vědy a historii. Když se stal mnichem, tak dokonce proměnil svůj rodný dům v klášter. Často se postil, což oslabilo jeho tělo. Poslal do Anglie roku 596 Augustina, aby obrátil Anglosasy na křesťanskou víru. Vyžadoval od kněží celibát, ten byl povinný od Siricia pro biskupy, kněze a jáhny a od Lva I. i pro podjáhny.

Byl i literátem napsal např. Řád pastýře, Homilie, Rozpravy, Magna Moralia, 854 svých dopisů sepsal do 14 knih! Roku 604 byl Řehoř vyčerpán, opět do Říma hladomor. V té době zemřel.

zdroj: Maxwell-Stuart, P.G.: Papežové. Život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha, Nakladatelství Svoboda, 1998 (pouze výtah)

Pelagius I. - Ital (Řím), 556 - 561, jeho sociální statut: bohatý aristokrat , musel za Vigiliem do vězení a podlomit Vigiliovu tvrdošíjnost. Po jeho smrti se stal císařským kandidátem na pepežský stolec, na který nikdy nebyl zvolen řádnou volbou. Na druhou stranu tvrdě pracoval, abyz Říma a Itálie byla vyčištěna od spouště z nedávných válek. Došlo i k přeorganizaci papežských financí, reformace chování řeholníků a veškerého duchovenstva.

Jan III. - Ital (Řím), 561 - 574, pocházel z rodiny senátora (konkrétně provinčního guvernéra - další zazobaný papež...), Itálie opět napadena, tentokrát Langobardy. Jan musel uprchnout na jih (konkrétně do Neapole). Podařilo se mu přesvědčit bývalého byzantského místodržícího v Itálii Narsa, aby se vrátil do Říma a zorganizoval obranu. Jenže tam byl neoblíben a vedlo to k dalším nepokojům. Jan III. byl velký strašpytel, utekl z Říma a zbytek vlády byl v kostele vzdáleném 3 km od města...

Benedikt I. - Ital (Řím), 575 - 579, kvůli nepokojům čekal na vysvěcení celých 11 měsíců., v roce 579 Langobardi obléhali Řím, byzantské vojsko Římu nedokázalo pomoci, stejně jako obilí z Egypta. V Římě se rozšířil hladomor, na který asi zemřel i samotný papež...

Pelagius II. - Gót (narozený v Římě), 579 - 590, příměří s Langobardy až v roce 585, podařilo se mu obrátit Vizigóty na křesťanství, konstantinopolský patriarcha se prohlásil za "ekumenického patriarchu" (588) - podle papeže šlo o napadení papežského primátu, tento spor nemohl řešit, roku 589 podle Liber Pontificalis - byly silné deště, záplavy, poté se rozšířil mor, který zabil papeže a církev byla téměř rok bez papeže...

zdroj: Maxwell-Stuart, P.G.: Papežové. Život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha, Nakladatelství Svoboda, 1998 (pouze výtah)

Vigilius - Ital, 537 - 555, pocházel z rodiny konzula a měl tedy šlechtický původ, zemřel 7.6.555 v Syrakusách na Sicilií, na žlučové kameny.

Byl nastrčenou loutkou byzantského císaře Justiniána I. a jeho choti Theodory, dokonce se snad podílel na pádu předchozího papeže Silveria. Vigilius pendloval mezi manželským párem (který měl ve věcech víry odlišný názor). Nechtělo se mu podepsat dekret, který byl dosti antiortodoxní (vyloženě pro monofyzity). Vigilius si byl vědom, že by šel proti císařovně. Justinián však papeže uvěznil. Nakonec se přiklonil k Justiniánovi, ale ne zcela úplně - zůstal ortodoxní.

Justinián souhlasil se svoláním církevního koncilu, kde by se problém vyřešil, kde měl Vigilius znovu odsoudit znovu, co již jednou odsoudil ("Slibuji, co jsem slíbil a odvolávám, co jsem odvolal..." to mi alespoň tak připomíná...). Jenže Vigilius to odmítl... Byl následně napaden vojáky, uprchl do exilu...Poté byl svolán koncil do Konstantinopole, ale raději se ho osobně nezúčastnil (asi moudré rozhodnutí). Stejně byl zde dovezen a byl v domácím vězení :P.

Nakonec musel podlehnout požadavkům císaře, ostatně nic jiného mu ani nezbývalo. V exilu byl celých 7 let. Do Říma se mohl vrátit, ale byl již nemocný a psychicky zlomený. Bohužel Řím už nespatřil, zemřel po cestě. Údajně zemřel v Syrakusách na záchvat žlučového kamene... To byl smutný konec jednoho z těch méně svatých papežů. Pendloval mezi dvěma frakcemi a to se mu nevyplatilo...

zdroj: Maxwell-Stuart, P.G.: Papežové. Život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha, Nakladatelství Svoboda, 1998 (pouze výtah)

Hilarius - pocházel ze sardinie, 461 - 468, úzce se Lvem I. spolupracoval, dokázal se postavit proti západořímskému císaři Anthemiovi (snad podporoval kacíře v Římě - tedy ten císař)

Simplicius - Ital (Tivoli), 468 - 483, v té době byl sesazen poslední západořímský císař Romulus Augustulus germánským vojevůdcem Odoakerem, jediným dědicem tradice římské císařské autority - církev

Felix III. - Ital (Řím), 483 - 492, šlechtického původu, syn kněze, sám měl nejméně dvě děti, kteří se staly předky Agapeta I. a Řehoře I., zjistil, že Konstantinopl má málo respektu k němu a jeho úřadu (pochopileně se mu to příliš nelíbilo) - místní patriarcha totiž nahradil ortodoxního biskupa přívržencem monofyzitů, rozkol mezi západní a východní církví (trval 35 let).

Gelasius I. - afrického původu, ale narodil se v Římě, 492 - 496, došlo k rpohloubení schizmatu mezi západní a východní církví, odmítal smíření s Konstantinopolí

Anastasius II. - Ital (Řím), 496 - 498, smířlivější k byzantskému císaři, ostrogótksý král Theoderich se snažil získat titul krále, požádal tedy byzantského císaře, ten jedině za podmínky, že papež bude mírnější proti monofyzitům, místo vyřešení problému, došlo k schizmatu v Římě

Symmachus - pocházel ze Sardínie, 498 - 514, vzdoropapež Vavřinec, Theoderich se vyslovil pro Symmacha, ten však protivníkem obviněn, že slavil Velikonoce ve špatný den, že je nestoudný a zneužívá církevní majetek, Symmachus raději utekl do Říma do chrámu sv. Petra (tím mohl naznačit svou vinu, nakonec se hájil - v roce 502), dokonce došlo k dvojvládí Symmacha a Vavřince, ale používali násilí svých přívrženců, nakonec zvítězil Symmachus a Vavřinec zemřel kdesi na statku.

Hormisdas - Ital (Frosinone), 514 - 523, zprostředkovatel míru mezi frakcemi v Římě, tak i mezi Římem a Konstantinopolí - konec sporu, který začal za Felixe III.

Jan I. - Ital (Toskánsko), 523 - 526, dokonce obdivoval vzdoropapeže Vavřince, byzantský císař Justin I. proti ariánům, mezi ně patřil ostrogótský král Theoderich, papež měl v Konstantinopoli vyjednat dohodu - neúspěch, Theoderich byl rozzuřen, papež naštěstí zemřel dříve než se král mohl pomstít...

Felix IV. - samnitský Ital, 526 - 530, zřejmě vybrán samotným Theoderichem, přízeň gótského dvora.

Bonifác II. - Germán, narozený v Římě, 530 - 532, pravděpodobně zámožného původu, první papež germánského původu, jmenován protizákonně Felixem jako jeho nástupce, proti němu vzdoropapež Dioscorus, p osmrti Bonifáce trvala 2 měsíce a 15 dní doslova skandální volební kampaň s intrikami, překrucováním zákona a korupce (to mi něco velmi připomíná)...

Jan II, - neznámý původ, původní jméno Mercurius, 533 - 535, údajně první papež, který si změnil jméno (nedá se to úplně potvrdit).

Agapetus I. - Ital (Řím), 535 - 536, šlechtického původu, jeho otec byl kněz, proti Justiniánovu záměru zabrat Itálii, odjel do Konstantinopole, aby ho od jeho záměru odvrátil (neměl však peníze, musel zastavit svaté nádoby - nedostatek financí souviselo s volbami papeže), jeho snaha však byla marná.

Silverius - Ital (Frosinone), 536 - 537, pravděpodobně syn papeže Hormisda, Justiniánův vojevůdce Belisarius se snažil přesvědčit papeže, aby rezignoval, když to Silverius odmítl, byl sesazen násilně a poslán do exilu, Justinián však nařídil návrat Silveria do Říma a byl postaven před soud za spiknutí s Góty, ten pak byl poslán do vyhnanství podruhé, kde zemřel vyhladověním...

zdroj: Maxwell-Stuart, P.G.: Papežové. Život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha, Nakladatelství Svoboda, 1998 (pouze výtah)

Lev I. - Ital (Řím), 440 - 461

Byl vůbec prvním papežem, který byl pohřben v bazilice svatého Petra.

Jeho kariéra začala dříve než se stal papežem, protože pracoval pro papeže Celestina I. a Sixta III.

Dochovalo se jeho 96 kázání.

Roku 452 se osobně sešel u Mantovy s hunským vojevůdcem Attilou, aby ho přesvědčil, že má stáhnout své vojsko. Roku 455 se postavil proti Vandalovi Geiserichovi před hradbami Říma, jeho zásah zmírnil drancování města.

zdroj: Maxwell-Stuart, P.G.: Papežové. Život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha, Nakladatelství Svoboda, 1998 (pouze výtah, tak to bude u všeho, respektuji autorská práva)